Winter dancing out - Independent Girl/Na Na Na

Zdravím všechny návštěvníky svého blogu :) .

Včera už od rána byl krásný zimní den. Mrzlo, ale sluníčko svítilo, obloha byla čistá a nádherně modrá. Říkala jsem si, že tenhle den je jak stvořený pro natočení nějakého videa venku, které chci už dlouho natočit, ale nějak pro to pořád nebyly vhodné podmínky.

Tentokrát ale vše hrálo v můj prospěch. Byla neděle, nikde nikdo, studenti pryč, ostatní zalezlí doma, protože bylo asi mínus patnáct stupňů a sem tam pofoukával mírný velmi ledový vítr. Tudíž výborná šance jak nikde nikoho nepotkat.

Po napůl úspěšném konkurzu na lektora do taneční školy (příběh čekejte brzy) jsem se co nejrychleji dostala na kolej, abych se převlíkla do bodička, které jsem si zatím neměla kdy obléknout, ještě nebyla příležitost, na něj jsem po dlouhém přemýšlení natáhla novou džínsovou bundu s kožíškem, rifle i bílé otlučené zimní tenisky jsem si nechala. Na přemístění na cílový plac jsem si navíc navlékla rukavice, omotala šálu kolem krku a nasadila čepici. Samozřejmě jsem nesměla zapomenout přibalit techniku. Do batůžku jsem přihodila tablet s hudbou, foťák suplující kameru, mobil... A už jsem si to pádila na tramvaj.

Výběr místa byl poněkud jasný. Park pod naší filozofickou fakultou. V každém ročním období je tam nádherně a dá se tam najít spousta krásných míst. Menší komplikací bylo, že jsem s sebou neměla žádnou pomocnou sílu, kameramanku či kameramana, tudíž několikero vhodných plácečků nepřicházelo v úvahu, jelikož foťák bych neměla kam posadit a celkový efekt by byl ten tam.

Chvíli jsem se procházela s nadějí, že objevím něco vhodného, když jsem najednou uviděla perfektní místo. Dokonce kousek od něj bylo vkusně vyvýšené místečko, na které foťák padl jak poklička na hrnec. Byla jsem krásně v záběru a pozadí vše dobře dokreslovalo. Navíc na mě lehce prosvítalo sluníčko, což vhodně doplňovalo celkovou pohodovou atmosféru.

Teď už zbývalo jen dodat si trochu odvahy, vysléknout zimní bundu, naaranžovat vlasy (tím nemyslím nic složitého, ale pouhopouhé sepnutí vlasů do culíčku, který je pro mě tak typický), zapnout "kameru", spustit hudbu a jít na to. Musím říct, že jsem se ze začátku opravdu přemlouvala a ujišťovala se každé dvě vteřiny, že nikdo nejde a že můžu začít. Prvotní video bylo poněkud rozpačité, ale sloužilo pouze k osmělení se. Při dalším točení ze mě všechna nervozita spadla a užívala jsem si krásný den. Vtipné momenty nechyběly, např. když malý klučina stojící opodál nadšeně křičel na maminku, aby se šla honem podívat, co se to tu děje. To mě opravdu pobavilo.

Když jsem dotočila vše, co jsem chtěla, moje ruce i mé tělo bylo skoro jako rampouch. Rychle jsem se zas oblékla, sbalila techniku a pádila domů se na všecko pěkně podívat a nějak to zpracovat.

A zde je výsledek. Doufám, že se vám videjko bude líbit a budete z něj mít stejně hezký pocit, jaký jsem měla já během jeho točení.

Peace,
          Raduš

Milujte jej, ciťte jej a tancujte... Dancehall!

Uplynulý rok 2013 byl opravdu doslova protančený. Hlavně co se dancehallu týče. Naučila jsem se mnoho nových věcí a dozvěděla spoustu informací, utřídila názory a pohledy a ujasnila jsem si, o čem dancehall je.

Měla jsem možnost zúčastnit se lekcí čtyř zahraničních dancehallových tanečníků. Každý měl svůj vlastní pohled na tanec a postoj, co je pro dancehall klíčové. Během tří posledních měsíců také v Česku proběhlo mnoho sporů na poli dancehallové scény, spousta tanečníků se rozčilovala, včetně  mě, pídila se za tím, co je tedy pravou podstatou stylu, kterému se věnuje. Ráda bych se nad všemi zmíněnými body zamyslela a podělila se s vámi o svůj názor. Předem upozorňuji, že nikomu svoje moudra nehodlám vnucovat, každý má svůj vlastní rozum, aby posoudil, čemu chce a nechce věřit. Chci pouze svůj pohled nastínit a sdílet s vámi.

Čím to vlastně všechno začalo? Prvotní nespokojenost s českým dancehallem byla zaznamenána po dancehallovém battlu na Queens Style Zone, který právem vyhrála brněnská tanečnice Háňa z High Edition. Na fb události se rozšířily komentáře od polských tanečníků, kteří byli s výherkyní nespokojeni a tvrdili, že Háňa neměla právo vyhrát, že netancovala dancehall a nezatancovala žádné dancehallové kroky. Na obhajobu Háni musím poznamenat, že s rozhodnutím poroty naprosto souhlasím, jelikož Háňa skvěle vychytávala hudbu, dělala precizní izolace a ukázala svůj osobitý feeling a attitude, který je pro dancehall klíčový. 

Další ránou pro český dancehall byla čistě dancehallová akce Wine Up v Olomouci. Zde byla k porotování pozvána speciální zahraniční porota. Z Polska. Na akci proběhly battly zvlášť v dámské a pánské kategorii a kromě nich také skupinové showcase. Porota nakonec vybrala jednu crew, která vyhrála. 

Workshop s Jiffem v Hradci Králové - May, Noemi, Jiff, já

Nechci tvrdit, že výše zmíněná porota byla nekompetentní či snad v ní zasedli nezkušení či špatní tanečníci. Osobně je neznám, nicméně jsem měla možnost zhlédnout jejich showcase, která mě příliš neoslovila, pro mě neměla šťávu, attitude. Nicméně musím říct, že nejen dle mého názoru porota hodnotila poněkud zvláštně. Postupovali lidé, kteří neměli špetku feelingu, pouze krokovali, jak kdyby cvičili aerobickou sestavu na dancehallové rytmy. Sem tam se objevily světlé výjimky, kdy tanečnice a tanečníci ukázali různé triky, které korespondovaly s hudebním podkladem či prokázali feeling. Ovšem k překvapení nejen laiků, ale i ostatních tanečníků se do finálových a semifinálových battlů neprobojovali. Proč? Protože nesázeli jeden dancehallový krok za druhým, netančili hudbou diktované kroky. Nesmysl. 

Následně se rozpoutala doslova ohnivá bitva mezi jednotlivými tanečníky i laickými nadšenci dancehallu, kteří své vášně ventilovali na fb události v komentářích. Polská porota nám tanečníkům poslala i vzkaz, který obsahoval zhruba to, že pouhý pohyb do rytmů dancehallu z nás nedělá dancehall tanečníka a čeští tanečníci mají malou knowledge a také že povinností tanečníka je zatančit krok, který je právě zpíván interpretem, jinak nemá nárok se dostat v battlu co nejdál. Co k tomu dodat? 

Workshops s Jiff di Bossmannem

Brzy po Wine Upu zavítal do Česka známý tanečník Jiff di Bossmann, který učil v Hradci Králové dva dny několikero workshopů. Dal nám základy, ukázal old schoolové kroky, middle schoolové a také new schoolové. Vyzkoušeli jsme si s ním dancehallovou choreografii a routine. Bylo to opravdu mnoho informací najednou, že kdybych si je nezapsala, asi by mi praskla hlava a nic bych si do budoucna nezapamatovala. Jiff tvrdil, že dancehall je stepping dance. Důležité jsou kroky. Samozřejmě nezapomněl poznamenat, že bez feelingu kroky nemají smysl, ale kroky jsou nepostradatelné. V battlu není tanečník povinen tančit předepsané kroky, ale měl by je ukázat, aby porota viděla, že ví, o co go. Podle něj by se ani songy, které obsahují zpívané kroky, ani neměly do battlů dávat, protože battle je hlavně o freestylu. Ten spočívá v kreativitě a nejrůznějších kombinacích kroků, jejich variacích, muzikalitě. Upozorňoval také, že je rozdíl mezi tančením mužů a žen. Ženy mají poměrně  výhodu, protože mohou dělat všechno, od winů, booty shaků, triků až po kroky. Muži to mají ztíženější v tom, že mají zakázáno "booty shakovat", dělat kroky či pohyby určené výhradně ženám, a také by neměli tancovat na hudbu určenou pro dámské dancehallové osazenstvo. Muži dělají většinou výhradně kroky, připojují pohyby a triky z bboyingu, bojových umění, hip hopu a dalších oblastí. Musí být jasně vidět rozdíl mezi ženským a mužským elementem, to je základ kultury a jejího vnímání.

Naopak Queensy jako první věc, kterou zmínila, byla, že dancehall je attitudový a feelingový tanec. Jde o projev, který je do tance vložen. Na krocích až tak nezáleží. Pokud není feeling, není tanec. Nedáte do tance svůj osobitý projev, jako byste netancovali vůbec. Samozřejmě, že jsme se na jejím workshopu naučili i dancehallové kroky. Ale její tanec byl pravým vyjádřením toho, co si představím, když se řekne dancehall. Neskutečná energie, osobitost, kouzlo, sexy nádech a volnost a radost z pohybu. 

Workshop s Blacki di Danca 

Blacka di Danca, který k nám do České republiky přicestoval v prosinci, nás zavedl ke kořenům, což bylo opravdu neuvěřitelným přínosem. Nechyběly ani new school steps a jeho nový krok, který vymyslel. Důrazně však zmiňoval, že tanec/dancehall je o volnosti, radosti z něj, o lásce k němu. Milujte dancehall, ciťte jej a tancujte, sdílejte, projevte sami sebe, ctěte kulturu. 

Na konec jsem si nechala Laure Courtellemont. Její workshopy jsem absolvovala během Street Dance Kempu. Vštěpovala nám základy, prošla s námi od basic po nejnovější dances (kroky, steps). Bylo to pro mě velkým přínosem a hlavně základem pro moje další rozvíjení se. Laure je spíše choreografka. Její styl Ragga Jam, který vytvořila, bych nazvala LA stylem v dancehallu. Inspiroval ji její učitel Buddha Stretch. A stejně jako on chtěla Laure vytvořit něco svého, osobitého, něco, co ji baví a jak ona to cítí. Spojila hip hop, choreografii a jamaican dances (též dancehall dances; jednoduše kroky). Přesto, že nemám ráda choreografie (striktní, přesné tancování), mě její lekce bavily a daly mi inspiraci, hlavně co se kroků týká. Učila nás jejich názvy, ukazovala jejich původní vzhled a pak je zapojila do své choreografie nějakým způsobem pozměněné. Laure je neskutečně muzikální a brutálně vychytává kdejaký zvuk a tón, tím je specifická. Tvrdí však, že musíte být sami sebou, že každý má své subjektivní cítění hudby. "Mean what you dance!" (Mysli vážně to, co tancuješ, pak ti to lidé kolem tebe uvěří.)

S Laure Courtellemont na SDK 2013

Čtyři tanečníci, čtyři různé způsoby vyučování, čtyři různé názory na podstatu dancehallu, čtyři různé dancehally. Každý z nás zastává jinou teorii, pro každého z nás je právě ta naše teorie jediná správná. Měli bychom však být otevření novým věcem a ostatním názorům, kriticky je vyselektovat a sestavit si  z nich svůj osobní pohled, nekopírovat a netlumočit něčí slova jen proto, abychom byli "in" a "šli s vlnou".

V dancehallu jsou pro mě dva  různé odlišné směry, dvě vlny, které spolu nekorespondují a moc mezi sebou nespolupracují, až na výjimky. Jedna strana tanečníků zastává názor, že dancehall je o krocích, musíme do našeho výstupu zakomponovat co nejvíce kroků, abychom ukázali co nejvíce, mnohdy bez ohledu na hudbu. Někteří z nich (samozřejmě ne všichni - nemůžeme všechny házet do jednoho pytle) založili svůj business na tom, že vymýšlejí neustále nové a nové kroky, propagují je, až to bolí, jen aby byli známí a slavní. Druhá vlna tanečníků nostalgicky vzpomíná na dřívější dancehallovou dobu, kdy byl dancehall feelingovou záležitostí a měl svůj smysl. Tito tanečníci se samozřejmě kroky učí, protože bez kroků by nemohli tancovat, to dá rozum, ale razí heslo, že bez osobitosti a attitudu by to nešlo. Také vymýšlejí vlastní kroky v rámci freestylu, ale nesmyslně je nepojmenovávají a jedou si svou lajnu a v tom spočívá jejich unikátnost.

Workshop s Queensy na Dance Life Expo 2013 v Brně - Noemi, Queensy, já

Pro mě byl dancehall vždycky svoboda. Mohla jsem si dělat, co jsem chtěla, co jsem cítila. V posledních měsících jsem se cítila svázaně, a to díky náhlému zjištění, že dancehall není o feelingu a svobodě projevu, ale o krocích. Cítila jsem neskutečný tlak ze všech stran. Názory byly neucelené, každý tvrdil svou pravdu. Spolu s dalšími tanečníky jsme absolvovali co nejvíce workshopů, abychom si rozšířili svou knowledge, krokovou zásobu a dozvěděli se více o stylu, kterému se prioritně a nejradši věnujeme. Já jsem se snažila nadrtit co nejvíce kroků. Když jsem freestylovala, v hlavě mi neustále zněl hlas: "Musíš udělat nějakej zajímavej krok! Dělej! Dělej!". Neustále jsem přemýšlela a přemýšlela, trénovala a trénovala a... nakonec jsem viděla, že můj tanec ztratil "něco", to "něco", co je nutné, co jsem na dancehallu vždycky milovala a proč jsem si dancehall vybrala. Ztratila jsem duši, radost z tance. 

Wine Up battle v Olomouci

Příběh má však happyend. Odpočinula jsem si, utřídila myšlenky. Vím, že pravda je někde uprostřed. K tanci potřebujeme kroky. Je dobré a nutné se je učit. Ale nic se nesmí přehánět. "Kroky potřebujeme k vyprávění našeho tanečního příběhu, je to prostředek vyjádření," (jak mi jednou řekla Janča J z One Connection). Ale prvotní, co by nás mělo zajímat, je, aby nás tanec bavil, abychom z něj měli radost, abychom vyjádřili, co cítíme, a to prostřednictvím jak už vytvořených a pojmenovaných pohybů, tak prostřednictvím našich vlastních. Při freestylu se snažím propojit nejrůznější kroky, snažím se je přeměnit, obrátit jejich ustálené provedení, propojit s afrem, waackingem... Nikdo není povinný něco tancovat…

Respektuju kulturu, které je dancehall součástí. Chci ale také dělat věci jinak, po svém, tak, jak to cítím. A takhle bychom to měli dělat všichni, sdílet informace, které máme, spolu navzájem, respektovat se a vést dancehall vzhůru.

Peace,

          Raduš 

Vítejte na mém blogu

Zdraví vás Raduš

Všechny vás chci přivítat na svém nově založeném blogu Tancujem s Raduš.

Kdysi dávno jsem už jeden blog měla. Byl o tancování, psala jsem tam různé pozvánky na akce, reporty z akcí, vlastní názory, postovala videa, hudbu, informace o tanečních stylech, tanečnících apod.

Pak jsem si dala menší přestávečku, protože se mé nadšení z psaní více přesunulo k aktivnímu tanci, kde tedy stále přetrvává. Řekla jsem si však, proč sem tam o něčem nenapsat, proč se sem tam nezmínit o akci, na které jsem byla, jen tak pro radost. Podělit se o zážitky, o fotky, videa i informace.

Najdete tu i pozvánky na akce, které mi přijdou zajímavé a budou podle mě stát za navštívení. Ráda bych sem dávala i aktuální info o tanečních kurzech, které vedu, popř. workshopech, které se budou konat nebo konaly. Nebudou chybět ani moje videa, o které bych se s vámi chtěla podělit.

Jednoduše řečeno - miluju tanec, miluju dancehall a věnuju mu skoro sto procent svého volného času a snažím se plnit si svůj sen, ať je sebenereálnější. Vím, že bych jednoho dne litovala, že jsem to aspoň nezkusila.

Dancehall to di world!
                  Raduš