Taneční prodloužený víkend in da Pragga

Na květen jsem se hrozně těšila. Samozřejmě hlavně kvůli tanečním akcím, které mě čekaly. Dancehall, dancehall, afro beats... To je něco pro mě!

V pátek 16. května jsem se vydala do Prahy na Run It! Dancehall party a Dancehall queen contest. Jelikož jsem měla v hlavním městě pobývat až do neděle, vezla jsem s sebou kufr s hodně věcmi, a tak jsem se předtím, než vše vypuklo, jela ubytovat k mé drahé kamarádce Míše. Míša je úžasná hostitelka, která neváhá pro návštěvu připravit ty největší dobroty a ochotou by se i roztrhala, aby hostovi něco nechybělo. Pokaždé, když tam jsem, to tak je a jinak tomu nebylo ani tentokrát, že Míšo?

Do Anděl music clubu jsem dorazila něco po jedenácté hodině večerní. V batůžku jsem měla vybavení na dancehall queen contest (rozumějte - tenisky a oblíbené černé tílko s dírou na zádech a nápisem vepředu Born To Be Wild, což mě mimochodem nesmírně vystihuje :D ). V klubu jsem byla velmi srdečně přivítána Fubatanem, který je mimochodem organizátorem Run It! Dancehall party, která probíhá každý měsíc. Hned vzápětí jsem potkala své dancehallové spolubojovnice, se kterými jsem si popovídala a před začátkem contestu jsme si i pěkně trsly. Tancovalo se mi výborně, hrála super hudba, kterou jen tak někde neuslyším, protože u nás na Moravě se žádné pravidelné dancehallové akce neorganizují, takže jsem si to pořádně užívala.

Raduš paří aneb Dancehall queen contest Run It!

Dancehall queen contestu se nakonec účastnilo sedm statečných, ze známých tváří se tam objevila například Káka z BDS Academy či Michelle Bambaii z Badd Fyah Twins ze Slovenska. Contest začal úvodním kolem, kde se každá z nás představila svým tancem na song od Demarca Lazy Body (ten mi dodnes připomíná tuto událost). Po úvodním čísle probíhala jednotlivá kola, kdy na ten samý song (pro každé kolo samozřejmě jiný) každá z účastnic zatancovala cca minutu. Po dokončených vstupech v rámci soutěžního kola následovalo hlasování obecenstva. Pokud se divákům slečna líbila, zvedli ruce nad hlavu, pokud nelíbila, nechali je dole. Tak se postupovalo až do konce celého contestu. Musím se pochlubit, že jsem skončila třetí a dostala jsem volný vstup na openclass s Kákou  a openclass s Anetou Antošovou ve Stage Praha. Osobně jsem si nakonec contest užila, přesto, že nedělám ty "dancehalqueenovské" tríčky jako stojky a provazy. Tancovala jsem podle sebe, jako vždycky, užívala jsem si hudbu a celkově se mi tancovalo dobře. Do finále jsem se však neprobojovala; Káka a Michelle ano. Bylo to opravdu úžasné a vyrovnané finále, holky ze sebe dávaly všechno, veškerou energii, co měly. Po třech finálových vstupech se obecenstvo nemohlo shodnout na vítězce, a tak si holky hodily ještě jedno kolo, po kterém byla korunována dancehall queen Michelle Bambaii. Gratulace oběma - tancovaly vážně kvalitně!

After párty jsem si, jak jinak, užila taky. Tancovala jsem tak moc, že jsem vypadala jak po dvojité sprše. Ale bavilo mě to! Bavila mě hudba, všechno. Jsem ráda, že jsem tam mohla být a že jsem se se všemi setkala a poznala i nové lidi. Moc se mi na akci líbilo! Tímto bych chtěla poděkovat Fubatanovi za organizaci a za celou Run It! párty! Už teď se nemůžu dočkat na tu červnovou!

Původní plán, že z párty odejdu maximálně kolem půl druhé, nevyšel. Domů k Míši jsem dorazila něco po půl 4 a spát jsem šla ve čtyři. No, evidentně to byla opravdu dobrá akce, když jsem ji opouštěla tak brzo ráno. Druhý den, v sobotu, jsem jen relaxovala. Chtěla jsem sice jít ven se podívat po Praze, ale jelikož pršelo, hodně, tak jsem odpočívala hezky v křesílku a Míša se učila. K večeru dorazila moje sestra (kamarádka, ale je to jako moje sestra) Terka. Takže si to dovedete představit - babinec. Pusy se nám nezavřely ani při jídle, pořád jsme si měly co říct. Večer jsme si udělaly "filmový večer" s Leonardem di Capriem a jeho Vlkem z Wall Street. Tří hodinový film jsme si zpříjemnily nejdříve popcornem, přes jehož křoupání jsme zvuk z notebooku skoro neslyšely, po popcornu nechyběla jahodová zmrzlina Carte d´Ore, kvůli které Míša předešlý den snědla potraviny snad z celého mrazáku, jen aby tam tu zmrzku narvala. Obětavá to žena!

Maurice Yeka

V neděli mě čekal den s velkým D. Natáčela jsem videoklip s Mauricem Yekou na jeho nový song Slow Motion Girl. Byla jsem pekelně nervozní! Ani oběd jsem si nevychutnala, a to byl výborný!

Sbalila jsem si kufr, kde jsem měla kostýmy na natáčení, několik variant, milion párů bot, takže byl i docela těžký. Jela jsem do studia na Chodově. Pršelo a já v tom dešti samozřejmě pobíhala po ulici a hledala to správné číslo domu. Dokonce jsem si i spletla číslo, a místo do třináctky jsem si to namířila do trojky, kde jsem pak na chodbě čekala, než mi došlo, že jsem v nesprávné budově. Když už jsem si to mířila správným směrem, potkala jsem Maurice. Vypadalo to, že natáčecí studio snad neexistuje, jelikož ani sousedé nevěděli, že by se něco takového v jejich domě nacházelo. Nakonec však majitel dorazil a do studia v suterénu nás vpustil.

Raduš líže lízátko - myslím, že borůvkové?

Začaly přípravy studia, světla, foťáky,... Já jsem si oblékala první kostým. Měla jsem k tomu dvě varianty kozaček, jedny bez podpatku a druhé s podpatkem. Maurice si samozřejmě vybral ty s podpatkem. No, musím říct, že mnou připravená choreografie se moc na podpatkách nedařila :D. Nejdřív jsem to chtěla mermomocí zatancovat tak, jak jsem to měla připravené, ale když jsem viděla, že je to nereálné, dala jsem freestyle. Druhý kostým byl opět s podpatky, tentokrát vražedné vysoké štekle. K tomu rifle, korzet. No, taky zážitek. V tomto druhu bot neuděláte nic víc než winy a shaky, takže v tomto duchu se tanec také odehrával. Třešničkou na dortíku bylo lízání lízátka během čtyř minutového songu, to pak jste rádi, že vám neodumřely svaly v obličeji. Třetí kostým už byl, co se týče obuvi, dle mého gusta. Bílé tenisky. Jsem prostě tenisková. Konečně jsem se mohla hýbat a cítila jsem zem pod nohama, tudíž se mi i líp tancovalo. Ovšem místo, kde jsem tancovala, bylo raritní.

Natáčení Slow Motion Girl 

Zkrátka - byla to sranda od začátku do konce. Pro mě to byla především velká zkušenost, jak se točí takový klip, co očekávat, co se ode mě bude chtít a že je lepší si dát freestyle a nic si nepřipravovat (tak to mám ostatně nejradši), protože nikdy nevíte, co nakonec budete mít na sobě, zda podpatky nebo pohodlné kozačky. Úkol a challenge pro mě - naučit se pořádně tancovat na podpatcích! No, i já sama jsem zvědavá, jak tohle (ne)splním. Každopádně mě to moc bavilo a děkuju Mauricovi za příležitost a důvěru ve mě vloženou a doufám, že výsledek dopadne co nejlíp.

Co nedopadlo nejlíp byl plánovaný odjezd z Prahy ve tři čtvrtě na čtyři. Měla jsem totiž večer lekci v Olomouci a pozdějším spojem bych už lekci nestíhala. No, samozřejmě se natáčení protáhlo a já teprve ve tři čtvrtě na pět odjížděla z Chodova na nádraží. Jela jsem něco málo po půl šesté Regiojetem. Dala jsem si dobrý kafíčko a taky Caesar salát, kterého teda mohlo být víc, hlavně tedy kuřecího masa! Ale darovanému koni na zuby nehleď - aspoň trochu jsem se najedla, účel splněn.

Do Olomouce jsem dorazila v osm večer, vybalila jsem se a plácla sebou do postele. Byly to ale náročné tři dny!

Ale pozor, už 13. června je další Run It! Dancehall party! Vidíme se?

Peace,
Raduš

Castingovaly jsme v Brně

Předminulou neděli 4. května jsme si s kamarádkou Lenkou udělaly malý výletek do Brna. Konal se tam totiž casting pro tanečníky, modely a modelky a prostě pro všechny, kteří mají zájem být zařazení do databáze pro budoucí spolupráci na videoklipech, nejrůznějších foceních, showcase apod. A my jsme nesměly chybět!

Z Olomouce jsme vyjely ráno, sluníčko už krásně svítilo a my jsme věděly, že to bude moc krásný den, ať to dopadne jakkoli. Cestovaly jsme vlakem s Českými dráhami, pro něž je typické, že se nikdy při cestování nenudíte, protože jste stále ve střehu a v akci. Ani tentokrát České dráhy nezklamaly a nás čekala cesta plná akčního balení věcí z kupé a přebíhání do náhradních autobusů, protože nás zastihla výluka. O té nás měla prý informovat tabule na nádraží či hlášení, které jsme však neslyšely (pokud vůbec nějaké bylo), a tudíž jsme byly dost překvapené, když nám tuto informaci "velmi milý" průvodčí sdělil ve vlaku. Pán byl velmi arogantní a tvářil se, jako že to je naprosto normální a předpokládatelné, a proč si dovolujeme se vůbec tak nesmyslně ptát.

Do Brna jsme dorazily akorát, všecko jsme krásně stíhaly. Do studia Fénix jsme se celkem bez problému dostaly; nebylo daleko od nádraží.

Po příchodu jsme vyplnily formulář o našich schopnostech a zkušenostech a šly jsme se rozehřát do jednoho ze sálů. Byla jsem celkem nervozní, ale těšila jsem se a byla jsem zvědavá, jak to bude probíhat. Měla jsem připravenou "chorošku" na písničku od Seana Paula a Fuse ODG - Dangerous Love. Pojala jsem to jako směsici dancehallu a afra; sestříhala jsem hudbu tak, aby tam byla část typicky africká a typicky dancehallová. Lenča měla vybranou pouze hudbu a na místě dala freestyle - tanec na bruslích.

Já jsem poprvé měla něco připravené, jindy dávám většinou freestyle, protože si myslím, že tak člověk nejlíp vystihne momentální emoce ze songu, nejlíp vůbec, když ani nezná dopředu hudbu. Samozřejmě i připravená choreo má své výhody; na hudbu dle vlastního výběru, kterou máte rádi, která je vám blízká, dáte dohromady svoje nejoblíbenější a efektivní pohyby, tudíž dopředu víte, jak to vypadá a víte, že jste tam dali to nejlepší. Při freestylu záleží, jak se cítíte, jestli jste nervozní, nemusíte zatančit to nejlepší, co ve vás je, ale na druhou stranu se zas může nejvíc zadařit a ukážete něco suprového, právě díky adrenalinu, který vám koluje v žilách. Já jsem danou choreo vytvořila celkem jednoduše, vše přirozeně vyplynulo během tréninku, takže jsem si pohyby pamatovala a cítila jsem se v ní dobře. Taková choreo je nejlepší; nemám ráda "vydrcené" věci, násilím složené jen aby něco bylo, aby se hudba něčím vyplnila. Pak to vypadá strojeně, nepřirozeně a navíc se to špatně pamatuje a choreo nemá moc dlouhou trvanlivost - snadněji se po pár dnech zapomene.

Já a Lene :)

Do castingové místnosti jsme se dostaly celkem brzo. Spěchaly jsme na vlak, protože obě jsme měly večer ještě povinnosti, tudíž jsme to chtěly mít všecko co nejrychleji zvládnuté. Podařilo se. Nejdříve šla dovnitř Lenča, předvedla jim suprový freestyle na bruslích. Já jsem šla po ní. Uvnitř byla velmi pohodová atmosféra, představila jsem se, popovídala něco o sobě a pak jsem zatančila. Tančilo se mi velmi dobře, nervozita ze mě úplně spadla a já jsem si jen užívala hudbu a tanec. Po tancování si mě celou udýchanou a "krásnou" vyfotili a mohla jsem jít. Probíhalo to opravdu dobře, bezproblémově, bavilo mě to.

Zatímco já jsem trsala, Lenča se převlíkla a hned jak jsem vyšla, mohly jsme v pohodičce vyrazit. Přehlídly jsme zastávku mhd, kterou jsme měly přímo před nosem, a tak jsme se na základě rady kolemjdoucího musely kousek vracet. Holt jsme se zakecaly, jak už to tak bývá :) .

Cesta zpátky byla opět s výlukou, ale na to už jsme byly připravené. Hezky jsme si v autobuse odpočinuly, posdílely si dojmy z castingu a hlavně jsme se konečně najedly! Na jídlo jsme se těšily už od dopoledne. Ve vlaku jsme pak probíraly nejrůznější věci a shodly jsme se na tom, že to byl supr společný výlet.

Co víc dodat? Těším se na další společné zážitky a výlety a doufám, že i tento k něčemu byl!

Peace,
Raduš

Zde k zhlédnutí videjko - Fuse ODG feat. Sean Paul - Dangerous Love// Raduš - Born To Be Wild