Žili jsme tancem aneb Dance of Life I.

Letos jsem měla příležitost zkusit si úplně novou věc. Být táborovým vedoucím na teenagerském letním tanečním táboře organizace STAN v rekreačním středisku Březová. Moc jsem se těšila na nové lidi, nové věci a zkušenosti. Chtěla jsem vyjet někam, kde mě nikdo, ale opravdu nikdo nezná. Chtěla jsem do naprosto neznámého prostředí a být mezi lidmi, které jsem v životě neviděla. A tak se i stalo. Byla to ale sranda! :)

Nikdy předtím jsem s dětmi moc nepracovala. Akorát jednou jsem krátce učila pohybový kroužek v DDM v Olomouci, kam mi docházely malé slečny ve věku šesti až deseti let. Víc než fyzická dřina to byla dřina psychická, protože děti pořád někam lítají, pobíhají všude možně, na něco se neustále ptají a stále něco povídají. Pro nezkušeného jedince je to pak opravdový nervový zápřah, který si vyžaduje důkladný odpočinek v podobě ticha a dlouhého spánku. Přesto všechno jsem si chtěla táborovou činnost vyzkoušet. Nečekaly mne však velmi malé děti, nýbrž slečny a dva mladíci od zhruba jedenácti do šestnácti let. Moc jsem se těšila, zároveň jsem však úplně přesně nevěděla, co všechno mě čeká.

Už příjezd byl velmi psychicky náročný. Dorazila jsem do střediska a těsně předtím mi bylo sděleno, že budu ubytovaná s deseti klukama, armíkama (další tematický tábor - army tábor) v jednom pokoji. No, nebyla jsem z toho příliš odvařená, ovšem realita předčila i mé nejtemnější představy. Pánové odpustí, ale byl tam neskutečný zápach, všude s prominutím binec jak v tanku a bahno na podlaze také nechybělo. Moje budoucí postel na mě taktéž neudělala dojem. Musím říct, že jsem se trošku vyděsila. Nejsem žádná fiflena, ale trochu čistoty, úložného prostoru a soukromí by neuškodilo.

Afro dance s pokročilými

Problémy s ubytováním jsem na chvíli odložila a šla se s Kájou - Hranolkou naobědvat a probrat organizační věci. Hned po obědě mě čekala první lekce dancehallu se skupinou začátečníků. Moc moc jsem se těšila! Hodinu jsme měli v jídelně, což byl jeden z našich prostor pro taneční lekce. S mladými tanečníky jsem tančila základní dancehallové pohyby na energické pecky, chtěla jsem je motivovat a trochu taky unavit, aby nám pak večer hezky spali. Myslím, že oba cíle jsem splnila na jedničku. Energie byla výborná a všechny to bavilo. Myslím však, že doposud nikdo z nich dancehall ani neslyšel, ani neviděl, ani netančil, takže to pro ně byla naprostá novinka.

Po výborné lekci jsem se opět vrátila k dosud odloženému případu mého ubytování. Jako bojový úkol číslo jedna jsem si vytyčila vybalit věci z kufru a z tašky a nějakým způsobem je umístit do polic a závěsných poliček nad postelí. Odhadem mi plnění tohoto zákeřného úkolu trvalo asi půl hodiny. Většinu věcí jsem nechala v kufru, nejnutnější věci jsem umístila do polic včetně drogerky. Poté jsem si řekla motivační pokřik, že to všechno zvládnu, a začala jsem balit do menšího batůžku věci do sprchy a ručník a čisté oblečení. Litovala jsem, že jsem si nevzala krosnu. Hodila by se.

Dancehall lekce s pokročilými... sweep the floor ;)

Nabalená jsem se vydala do budovy a některé věci jsem si ponechala u holek v pokoji. Bylo mi nabídnuto, že se můžu nastěhovat k nim do pokoje, protože tam mají volné místo. Zaradovala jsem se a běžela se zeptat za hlavní vedoucí Bájou. Ta mi však tuto variantu zamítla, avšak vzpomněla si, že u zdravušek je místo. A bylo! Modlila jsem se, abych se tam mohla přestěhovat! A mohla! Radostí mi málem vyskočilo srdce z hrudníku! Šla jsem se tedy osprchovat a rychlostí blesku pak odešla do mého budoucího ex pokoje. Jestli mi organizace věcí předtím trvala půl hodiny, sbalit je zpět do kufru a tašky mi trvalo necelých pět minut. Šťastná jsem pokoj opouštěla a byla jsem fakt ráda, že jsem se mohla ke zdravuškám přestěhovat. Bylo tam teplo, světlo, příjemně, čisto, holky vypadaly velmi sympaticky, takže mi to zvedlo náladu nejmíň o tisíc procent.

Ten večer jsem měla s tanečníky posilování a protahování, kde jsem je pořádně zničila a naposilovala. Některé to však extrémně bavilo a chtěli posilovací nášup :D .

Musím říct, že jsem si celý týden tanec užívala. Učení tance obecně mě moc baví. Miluju energii a atmosféru na lekci, mám ráda, když si společně všichni zatancujeme, naučíme se něco nového a tancujeme na hudbu, která je mi nejbližší - dancehall. Kromě dancehallu jsem učila i afro dance a twerk. Občas jsem vedla protahování a posilování. Všechno mě bavilo!

Zjistila jsem, že mnozí z mladých tanečníků nejsou vůbec zvyklí dělat pohyb pořádně a déle než půl hodiny. Myslím si však, že po pár lekcích si zvykli, že jim žádné výmluvy nepomůžou a budou muset makat stůj co stůj. Měli jsme tam i takové, kteří po prvním neúspěchu chtěli všecko vzdát. Když jim to nešlo, nechtěli pokračovat. Nechtěli to zkoušet dál. Snažila jsem se jim vysvětlit, že takhle to prostě nefunguje. Věci se nevzdávají "jen tak" a jednoduše. Když mi něco nejde a chci se to naučit, zkouším to tak dlouho, trénuju tak dlouho, dokud mi to nejde. S tímto problémem, když se nám děti zasekly, jsme bojovali všichni lektoři; někdy nepomohlo nic jinýho než přísná tvář a křik.

Dancehall na sluníčku na diskoplácku

Přiznám se, že jsem všechny "brala trochu hákem". Nemazlila jsem se s nimi. Přijeli na taneční tábor. Nemohli čekat, že se na sebe budeme celé dny jen usmívat a sedět na prdelkách. Snažila jsem se je všemožně rozhýbat, vštípit jim základní pohyby dancehallu i afra. Ukázala jsem jim, že dancehall není jen nějaké vrtění zadečkem, ale že obsahuje spoustu kroků, které se nějak jmenují. Kromě základních kroků jsem holky učila hlavně ženské pohyby a různé typy winů a shaků. Ve skupině, kde jsem měla i kluky, jsem učila neutrální pohyby i chlapské pohyby. Snažila jsem se k tomu vybírat i autentickou hudbu, ovšem občas mi to trošku komplikoval fakt, že jsem musela hrát z flashky, kde jsem songy musela složitěji hledat. Vyprávěla jsem jim stručně i historii dancehallu, to, co jsem se dozvěděla z workshopů s lektory, kteří u nás v Česku byli. Snažila jsem se jim vysvětlit i pravidla dancehallu a těm, kteří měli zájem, dala různé tipy na to, kde najít kroky a jejich názvy, protože většina z nich si názvy nezapamatovala a já jsem jim ani všechny neříkala, protože bych je akorát zahltila neznámými termíny. Často jsem se snažila jim pohyb přiblížit česky a dát mu nějaký obdobný název tak, aby pochopili, o co jde. Na afro lekcích jsem je učila pohyby z kudura, azonta, coupé decalé i pantsuly. Afro pro ně bylo hodně rychlé a energické a hudba byla zřejmě naprosto nezvyklá, takže chvíli trvalo, než se adaptovali.

Zájem byl i o twerk. První lekce byla opravdu "nabombená"! S ženami jsme ze sebe vydaly snad všechnu energii, kterou jsme v sobě měly! Nejednou jsme dostaly záchvat smíchu a... prostě jsme si u twerku dost zablbly. Ukázala jsem jim základní techniky kroucení zadečkem, zkoušely jsme i tríčky na zemi, u kterých jsme se pobavily asi nejvíc. Odcházely jsme vysmáté, rozehřáté, unavené, spokojené a nejvíc zpocené! Na druhou lekci mi dorazilo sice míň slečen, ale i tak jsme si dobře mákly. Měly jsme aspoň prostor na detaily, na propracování techniky.

Jam - soul train - já s Kájou

Jedním z večerních programů byl i jam. Jakmile děti slyšely slovo jam, vyděsily se. Představovaly si totiž, že budou mezi sebou battlovat, že budou freestylovat a neskutečně se toho bály. Vzpomněla jsem si na sebe před několika lety. Taky jsem se bála, když se na workshopu freestylovalo nebo jsme měli něco před ostatníma ukazovat. Měla jsem z toho vždycky stlačený žaludek a nutkání utéct. Vždycky jsem však vydržela a potom jsem si pokaždé uvědomila, že bylo dobře, když jsem zůstala a zkusila to. Vždy mi to něco dalo. Ať už motivaci k tomu makat dál, tak jsem získala přehled, co všechno se musím ještě naučit, na čem všem mám ještě zapracovat a taky zjištění, že mě to ve skrytu mé duše baví. Jen chybí kroková zásoba, zlepšení projevu, techniky a tak dál.

Jam

Dětem jsem vysvětlila rozdíl mezi battlem a jamem a všichni jsme se snažili je přimět k freestylu. Nejdřív jsme vytvořili kruh. Chtěla jsem, aby postupně každý zvlášť nebo klidně ve vícero lidech šli dovnitř a zatančili na hudbu, kterou jim pustím. Výběr byl z hip hopu, housu a dancehallu. Nejdřív se každý bál, ale postupně nervozita a strach začaly opadávat. Z některých však bohužel ne. Proto jsem se rozhodla udělat soul train - dvě řady naproti sobě a vždycky jeden z jedné řady a jeden z druhé řady utvořili dvojici a tančili spolu uprostřed řad. Když došli na konec, opět se zařadili do řady a v ten okamžik vycházela další dvojice. Tohle mělo větší úspěch! Některé to bavilo opravdu moc a já jsem z toho měla radost. Ostatní rezignovali a šli si sednout a otráveně a znuděně na nás koukali. Když jsem pak vyhlásila volnou zábavu, tak "nudaři" odešli, ani se nesnažili s námi spolupracovat. Nadšenci zůstali a tančili dál, což jsem považovala za úspěch a zahřálo mě to u srdce. Konečně se ukázalo, že to snažení k něčemu je a že aspoň někteří si rady berou k srdci a opravdu je tancování baví.

Součástí tábora bylo i tvoření samostatných tanečních projektů. Tanečníci byli rozřazeni do skupinek a každá pak vytvářela svou vlastní choreografii, kterou na závěr tábora představila a jedna z nich zvítězila. My lektoři jsme na ně dohlíželi, a když bylo třeba, tak jsme poradili. Podmínky byly, že choreografie má mít 3-5 minut a má se skládat nejméně ze tří různých tanečních stylů. Za sebe musím pochválit všechny skupinky! Úkol splnily na výbornou! Jedna skupinka ztvárnila příběh jak vytržený z Upířích deníků. Konec byl tragický a překvapivý a dost u něho zamrazilo. Druhá skupinka si vybrala téma táborů STAN, takže jednotlivé části odpovídaly vždy jednomu tematickému táboru. Nechyběl tam ani streetový battle :). Poslední skupinka putovala časem, od pravěku přes středověk po moderní dobu. Emotivní byla část, kde tanečníci předváděli biblický příběh Panny Marie a Ježíše, jeho smrt a z mrtvých vstání. U toho mi pokaždé málem vyhrkly slzy a měla jsem husí kůži! Pomáda pak byla jen třešničkou na dortu - klučinovi se totiž napodobování Travolty povedlo na výbornou!

Diskotéka 

Na táboře nechyběly ani diskotéky. Myslím, že se pokaždé vyvedly a hlavně ta poslední, závěrečná! Před ní děti předváděly své choreografie a vítěznou se stala ta, kde putovaly časem. Byla vyvedená! Počkejte si na videa! I my vedoucí jsme jim zatančili, vyváleli jsme se při tom v mouce a vytřeli dlaždičky na diskoplácku a na hlavách jsme měli liščí uši... no, jsme prostě šílení :D .

V posledních dnech jsem už byla docela unavená ze všeho toho hlídání puberťaček, které běhaly za klukama, z menších slečen, které na lekcích simulovaly bolení hlavy nebo břicha a pak o přestávce běhaly energicky po chodbě a ječely... ale byla to všechno vlastně zábava! Bohužel jsem si pak na jedné lekci natáhla sval v bedrech, takže jsem pak už spíš trpěla, ale snažila jsem se to vydržet. Tohle moje "zranění nezranění, úraz neúraz" pak vyvrcholil v něco trošku horšího (bohužel den před vypuknutím Dance of Life junior, takže jsem pak musela hned zas domů), ale holt jsem to dost "napálila" a tak se mi to vrátilo :). Z toho plyne, že i odpočinek je důležitý. Slovo odpočinek jsem do téhle chvíle moc neznala, teď jej asi zařadím do života v pravidelnějších intervalech. Nicméně, i přes konečnou bolest svalu jsem si tábor užila do poslední minuty.

Bája, Kuba a já

Loučení s dětma se neobešlo bez slz. Za těch deset dní jsem si na ně všechny zvykla, konečně jsem si zapamatovala i jména :D (s tím jsem trošku bojovala) a vůbec jsem si na tamní život zvykla a nechtěla jsem, aby to všechno skončilo. Ano, těšila jsem se domů, ale spíš jen proto, abych si chvíli odpočinula a vyprala oblečení. Pak bych se klidně hned zas vrátila :).

Poznala jsem skvělé lidi. Všichni mi pomáhali jako nováčkovi a za to jim patří velký dík. Myslím tím hlavně praktikanta Kubu, vedoucí Báju a Káju. Moc moc vám děkuju! Zapomenout nesmím ani na své spolubydlící zdravušky Soňu a Aničku, kterým jsem ráda pomáhala, a díky kterým jsem se sem tam zpestřila svůj volný čas rolí zdravušky. Ráda jsem poznala i ostatní vedoucí z jiných táborů. Naše snídaňové, obědové a večeřové povídání mě moc bavilo, pokaždý jsme se nasmáli a jsem ráda, že mě přijali s otevřenou náručí. Chci poděkovat i všem mladým tanečníkům, kteří se snažili pobrat co nejvíce informací, makali o sto šest a bavilo je to! Děkuju za odtančené lekce, obrovské množství energie, veselou atmosféru, smích, pot, tancování pod širým nebem, tancování v dešti, spokojené i nafučené výrazy :D. Moc mě to bavilo!

Kája, já, Kuba a Bája

Nikdy už nezažiju takový tábor. Byl totiž úplně první. Plný nových zážitků, nových skvělých a stejně šílených lidí jako jsem já. Poprvé jsem měla "svoje děti" a zůstanou na vždycky mými prvními a nejlepšími :).

Doufám, že i v příštím roce zažiju nové věci. Třeba i na táboře STAN.

Let´s dance,
Raduš



Fotečky:

Kamil a já

Shinobiii

Twerkujeeeem

Naše dětiiiiii