Dancehallový párty víkend aneb relax v Praze

Po delší odmlce se vracím s menším reportíkem z prodlouženého víkendu 13.-15.června v Praze. Opět jsem si udělala menší výleteček do hlavního města, tentokrát vyloženě užívat dancehallové rytmy na dvou párty.

V pátek jsem dorazila v šest hodin odpoledne do Prahy, kde mě na nádraží čekala moje hostitelka Míša. Už ani nemusím opakovat, že Míša se o mě starala krásně jako vždycky, uvařila mi chutnou večeři, hezky jsme si popovídaly...no, prostě pohodička jako obvykle.

Kolem jedenácté jsem se začala chystat a po půl dvanácté jsem vyrazila na cestu do Anděl music clubu. Cestu už jsem dobře znala z minula, takže jsem nemusela nikde bloudit. Když jsem přišla, ještě nebylo úplně narváno, ale postupem času se klub zaplnil. Já jsem si hezky zatrsala na super hudbu, moc moc mě to bavilo. Na parketě bylo celkem živo, slečny a dámy trsaly jak o život, winovaly, shakovaly, no, věřím, že pro pány to byla velká podívaná. Pak přišel čas na hosta - tentokrát hoši z německého Stuttgartu Reggae Bash Intl. Musím říct, že to byl úžasný zážitek!

Ready to go to Run IT!

Párty mě moc bavila, potkala jsem se s pár lidma, popovídala, zatancovala, poslechla hudbu, kterou mi na normální párty nezahrajou, takže pro mě ráj! Škoda, že se dancehallové párty neorganizují i na Moravě. To by se hnedka dancehall dostal na úplně jinou úroveň.

Noční cestu tramvají mi zpestřoval chlapík, kterého jsem potkala na tramvajové zastávce a přisedl si ke mně i v tramvaji. Byl to Ital a byl v Praze u kamaráda, který se sem přestěhoval. Šel také z "Anděla", ale na rozdíl ode mě si užíval salsa párty ve vrchní části klubu. Když už jsme byli u té salsy, doporučila jsem mu Urbano Latino Festival, na který jsem se chystala v sobotu. Byl nadšený, že se něco takového pořádá a sliboval, že se rozhodně přijde podívat, ale netuším, či se tak stalo nebo ne.

Domů k Míši jsem dorazila kolem půl čtvrté a zalehla jsem klasicky ve čtyři. Vstávala jsem zhruba kolem desáté a musím říct, že jsem se cítila, jak kdyby mě přejel tank. Zřejmě už jsem na noční výlety stará :D . Hezky jsem se nasnídala, kafíčko nechybělo, dala jsem se do kupy a kolem jedné jsem vyrazila do víru velkoměsta.

Venku bylo hezky, svítilo sluníčko a já jsem věděla, že nemusím nikam spěchat, mám čas, můžu jít, kam chci, být tam, jak dlouho chci. Prostě jsem si udělala pohodový den. No, byla to trošku túra, ono chození po Praze dá docela zabrat.

Dala jsem si fajnový okruh. Z Václavského náměstí jsem to střihla na Staroměstské, kde bylo lidí jak smetí. Pařížskou jsem to vzala k Vltavě a tam jsem si udělala pauzičku na sluníčku, rozhlížela jsem se, jak po Vltavě jezdí výletní lodě, jak se lidi procházejí, jak krásně voní vzduch létem a užívala jsem si volného času. Po chvilkovém zastavení jsem pokračovala ke Karlovu mostu, kde černoši převlečení za námořníky nabízeli výlety loděmi. Prošla jsem přes Karlův most, obdivovala místní umělce a jejich výrobky, a mířila jsem si to do kopečka na Pražský hrad. Schody k hradu mi připadaly nekonečné. Docela jsem se zapotila. Ovšem pohled na mou nejoblíbenější stavbu, Chrám svatého Víta, mi za to stál. Pokaždé stojím pod touto majestátní budovou a obdivuji ji. Přemýšlím, jak mohl někdy někdo vůbec něco tak krásného postavit. Můžu si oči vykoukat. Když jsem po hodné chvíli uznala, že koukání už bylo dost a že tu nechci zapustit kořeny, obešla jsem chrám a šla dolů z kopečka opět směrem k Vltavě.

Pak jsem vešla do nějaké ulice, vůbec netuším, jak se jmenovala, a chtěla jsem se dostat na Náměstí Republiky. Prostě jsem šla řídíc se instinktem a říkala jsem si, že když půjdu stále rovně, někam se dostanu. A opravdu. Za chvíli jsem se dostala na křižovatku. Podívala jsem se vpravo a zajásala. Trefila jsem to! Cíl na dosah.

Na Náměstí Republiky se konal nějaký jarmark s jídlem; vzpomněla jsem si tak na Sabču, svou kamarádku gurmánku, které by se tady určitě líbilo a neváhala by všechno ochutnat. Já jsem se nicméně vydala do Palladia.

Vešla jsem do jednoho menšího obchodu, který mě naprosto nadchl. Zboží vypadalo jako cukrovinky, dobrůtky, sladké krémy... ale byly to mýdla, šampony, krémy na obličej, masky na vlasy, balzámy na rty! Míchalo se to přímo tam, zákazník si mohl na ukázkovém vzorku vyzkoušet konzistenci daného produktu, ocenit vůni a vyzkoušet, co mu vyhovuje a co ne. Řeknu vám, snědla bych všechno (:D)!

Ještě jsem se prošla po pár obchodech s oblečením, ale nějak mě to nebavilo a navíc jsem měla docela hlad. Skočila jsem si tedy do Alberta, kde jsem však nekoupila nic sobě, ale pořídila jsem "něco jako nutellu" Míši, jelikož jsem na snídani tu jednu dojedla a chtěla jsem jí alespoň něco koupit za to, že jsem mohla narušovat její soukromí v době, kdy se učí na státnice. Míša má ráda sladké, nutellu miluje, takže nebylo co řešit. Cestou z Palladia jsem ještě potkala kiosek s domácky vyrobeným pečivem, a tak jsem vyzkoušela olivovou placku. Byla poněkud velká, tvrdší, mastnější. Ale nebyla špatná. Její konzumace mi sice zabrala zbytek cesty domů,

ale aspoň jsem měla zábavu.

Do bytu jsem dorazila kolem šesté hodiny. Jelikož jsem byla celkem unavená, uvařila jsem si kávičku a na chvíli si udělala pohodlí na posteli a sledovala videa. Po osmé jsem začala připravovat večeři, jen pro sebe, protože Míša byla v Ostravě na návštěvě u prarodičů a vrátit se měla až někdy po deváté. Naložené maso (ještě před odchodem ven jsem mu dopřála trošku oleje, hořčice, soli a pepře) jsem udělala na pánvi a k tomu hranolky, nic složitého. Pak už jsem měla nejvyšší čas se jít zase oblékat a připravit si věci na další párty, a to na Urban Latino Festival, který se konal v clubu Lávka.

Po desáté jsem měla sraz s kamarádkou Lucy a vydaly jsme se do clubu. Měla jsem volný vstup 1+1, takže jsme u vstupu pouze nahlásily jména, obdržely razítko na ruku a už jsme si to mířily dovnitř.

Na dancehallové stagi bylo poněkud mrtvo, avšak hudba výborná. Daly jsme si nealko a povídaly si. Po hodince už byla účast vyšší. Stihly jsme i showcases na latino stagi, panovala tam opravdu vášnivá a energická atmosféra. V dolní části klubu se vzduch zvířil až při vystoupení U-Ceeho. Všichni tančili, skákali, usmívali se... no, prostě párty jak má být.

S Lucy jsme to moc dlouho nevydržely, byly jsme celkem znavené, a tak už kolem druhé hodiny jsme club opouštěly. Rozloučily jsme se a každá jsme jela na opačnou stranu. Moje tramvaj navíc měla celkem zpoždění, takže jsem na zastávce tvrdla nejméně deset patnáct minut. K Míši jsem dorazila v pořádku a už po třetí jsem usínala.

V neděli mi Míša vyprávěla zážitky z oslavy a připravila výborný oběd. Řízky s bramborovým salátem. Ehm. No, popravdě, tuhle dobrotu přivezla od babičky z Ostravy, ovšem při ohřívání řízky znovu lehce osmažila a díky tomu byly opravdu křupavé. Po obědě jsem pak pádila na nádraží (já vždycky spěchám, protože vždycky vyrazím na poslední chvíli, to je klasika). Všechno jsem ale v pohodě stihla.

V Praze bylo blaze, jako minule se mi nechtělo odjíždět, ale už teď se těším na další Run It párty, která se uskuteční v srpnu. Praha prostě žije dancehallem a to se mi opravdu líbí!

Takže nezapomeňte dorazit i vy na Run It nebo jinou supr čupr párty. Třeba se někdy potkáme na Afro saturdays párty v Andělovi - tam se taky brzy chystám ;)

Peace,
Raduš

Urbano Latino Festival sestřih