V Kladně pořádala tanečnice Veronie Šramatá dancehallové workshopy s Feel´In Unity - s Rodrigem Dibakorem a Kalissem Rawkusem. Tímto bych jí chtěla velmi poděkovat, že přivedla tyto dva úžasné zahraniční tanečníky k nám do Česka a umožnila nám tak se vzdělat a získat nové informace a znalosti o dancehallu a jeho kultuře!
Můj den začal už o půl čtvrté ráno. Ano, o půl čtvrté ráno! Vstávala jsem totiž, abych stihla rychlík do Prahy. Venku byla ještě tma, nikde nikdo, samozřejmě i tramvaje měly ještě půlnoc, tudíž jsem se na nádraží musela vydat pěšky. Naštěstí to nemám daleko. Ale i tak to bylo celkem dobrodružství.
Cesta ranním vlakem do Prahy byla dlouhá a únavná, v tmavém kupéčku se mi moc nelíbilo, ale jelikož jsem si nemohla moc vybírat, byla jsem ráda, že jsem ráda.
V Praze jsem byla něco po půl osmé. Jelikož jsem byla hladová, nutně jsem si musela pořídit něco k jídlu. Spěchala jsem, ať mi neujede metro, které mi samozřejmě, jak jinak, ujelo. Měla jsem však náhradní trasu, a to tramvají. Nastoupila jsem tedy do tramvaje číslo 26 a jela na zastávku Dejvická. Autobus do Kladna měl z Dejvické odjíždět 8.10. Při pohledu na hodiny v tramvaji mi v žilách krev začala pulzovat rychleji. Nestíhala jsem! Tramvaj pořád ne a ne dojet na tu "mou" zastávku! Když už bylo 8.12 a já konečně vystoupila na Dejvické, nespěchala jsem. Autobus už byl dávno v trapu.
Hm, co teď jako budu dělat? Pobíhala jsem zmateně po Dejvické a za boha jsem netušila, která zastávka to vůbec měla být! Nakonec jsem jakousi zastávku našla, ale byla to úplně jiná a navíc mi právě před nosem ujížděl kladenský autobus. No, nezbylo mi nic jiného, než zoufale vytočit Veronie a zeptat se, co mám dělat. Naštěstí mi bylo sděleno, že další autobus jede za pár minut a další holky ním jedou též. Poptala jsem se lidí, kde je ta zastávka a sprintovala k autobusu, který už tam stál. S úlevným vydechnutím "Kladno!" jsem vtrhla do autobusu a byla jsem šťastná, že vidím známé tváře a že jsem ten autobus stihla.
Po trochu hektickém cestování jsem si v autobuse zarelaxovala a do Kladna jsem dorazila už celkem svěží. V Kladně jsme šli chvíli pěšky na místo určení. Sál, ve kterém jsme měli tančit, byl opravdu nádherný! Krásně světlý, příjemný, útulný... taky bych takový chtěla!
Po Michelle učil Rodrig Dibakoro. Jeho lekce se mi opravdu moc líbila. "Oči jsou vaším tancem," říkal. Když tancujeme, musíme komunikovat s okolím. Když tancujeme, máme mít oči otevřené, protože jedině tak můžeme naše pocity a náš tanec sdílet s ostatními a nechat je pochopit, co cítíme. "Všechno, co děláte do hudby, je tanec. Cokoli, co cítíte a děláte, je správně. Nic není špatně. Pokud jste to vy a cítíte to tak, je to správně. V tanci neexistuje špatně a dobře."
Nejprve jsme jen chodili a dělali jednoduché pohyby, cítili hudbu a dělali gesta. A o tom tanec je. O naší osobnosti, o tom, jak my cítíme hudbu, jak ji vyjadřujeme svým vlastním osobitým způsobem. Kroky jsou až druhořadé. Jsou důležité, protože jsou součástí, ale jako první musíme cítit hudbu a být sami sebou.
Choreo, kterou nás Rodrig učil, byla založena právě na tom, o čem jsem mluvila výše. Měli jsme se vžít do hudby, nepřemýšlet a tancovat, projevit svůj charakter. Samozřejmě nás naučil i mnoho kroků, které mi přišly opravdu zajímavé. Ale pocit, který ve mně zanechala tato lekce se dá jen těžce popsat slovy. Bylo to jako pohlazení po duši. Jednoduše řečeno - prostě tančeme nejen dancehall tak, jak to cítíme, vzdělávejme se, učme se o kultuře, učme se kroky, ciťme hudbu, respektujme hudbu, následujme hudbu a svou osobnost a svou jedinečnost.
Veronie pro nás měla připravenou taktéž hlavně feelingovou a attitudovou věc. Na její choreo jsem se přesvědčila, že každý opravdu hudbu vnímá jinak a že jeden krok může na každém vypadat zcela odlišně. Bylo vidět, že každý je opravdu jedinečný a sám sebou. A to je ta podstata!
Kaliss nás zanesl do dob ska a reggae a ukázal nám kořeny dancehallu. Učil nás boží věci! Mně se jeho lekce neskutečně líbila! Cítila jsem se šťastně, vesele, kroky byly dle mého gusta. Jeho jamaican feeling je samozřejmě nenapodobitelný, ale všichni jsme se o to alespoň pokoušeli. Všechno, co tančil, mělo takový zvláštní a jedinečný náboj, jeho tanec měl to "něco", co hledám u tanečníků. Osobitost.
Během celé lekce jsem cítila propojenost nás všech v místnosti, jako bychom byli opravdu jedna dancehallová rodina. Za to se zasloužil hlavně Kaliss, který s námi dělal některé kroky tak, že jsme je tančili v řadě vedle sebe a drželi jsme se za ramena nebo jsme byli v kruhu... a to vždycky navodí tu správnou atmosféru.
 |
| Společná fotka |
Po workshopech mě a ještě další tři holčiny vzala kámoška Bejbi Chita autem do Prahy. Během cesty jsme se všechny skvěle bavily, jako bychom se dobře znaly, a musím říct, že mi bylo opravdu dobře!
V Praze mě na hlaváku čekala kámoška Míša, u které jsem měla domluvené spaní. Udělala mi úžasnou večeři - špízy! Mňam! No, celkově se o mě úžasně starala! A nejvíc boží bylo to, že bydlela asi ani ne pět minut od klubu, kde se konala after party, takže jsem nemusela běhat sama po nocích po Praze. Míšo, skvěle ses přestěhovala!
Co se týče after party, tak ta se odehrála v Paláci Akropolis. Bylo tam poměrně málo místa, zato ale výborná hudba! Já osobně jsem si skvěle zatancovala, poznala nové super lidi, se kterými jsem si trsla a dobře popovídala. Kdyby se takové párty konaly i u nás na Moravě, pravidelněji, tak to by byla jiná! Dancehall by se někam posouval. Protože když si jdete takhle hezky zatancovat, pobavit s ostatními, tak vám to neskutečně hodně dá! Předáte si navzájem informace, naučíte se navzájem kroky, zasmějete se u toho, nebo si chvíli tancujete prostě jen pro sebe, protože vás to baví a protože tu hudbu prostě milujete. Není nic hezčího a užitečnějšího! Tímto díky moc za takovou supr dancehall party!
 |
| After party |
Ze supr párty jsem se vrátila tak ve tři, ráno spala tak do oběda a ještě jsem to všecko dospávala ve vlaku při zpáteční cestě do Olomouce a doma... ale stálo to za to! Dancehallový víkend se vydařil, workshopy jsem si maximálně užila, dozvěděla jsem se spoustu nového, na párty jsem se dobře bavila... Všecko na jedničku! ;)
Doufám, že bude víc takovýchto akcí, které nás budou posouvat správným směrem kupředu!
Dancehall is the future!
Peace,
Raduš
