BIG UP KEMP FRANCE aneb sny se plní!

Obleček na Dress to impress párty :)

Ještě před rokem jsem si nedokázala představit, že bych mohla být součástí největšího dancehallového kempu v Evropě. A dnes můžu říct, že jsem tam byla. Můj sen se splnil!

Big Up Kemp France je velká dancehallová událost, na které by chtěl být každý milovník jamajské kultury a jamajského tance dancehallu. Big Up Kemp se koná kromě Francie také v Rusku a od letošního roku nově i v Argentině.

Organizátoři Anna a Jiff organizují tuto taneční událost nějaký ten rok, nejdříve pouze v Rusku, ale později i ve Francii a nyní se kemp dostal přes oceán až do Ameriky, konkrétně do Argentiny. Těmto dvěma patří velký respekt a obrovský dík, protože zvou do našich končin top tanečníky, kteří nám mohou předat opravdové informace a opravdový dancehall. Já moc děkuji a velmi si vážím toho, že jsem mohla na Big Up Kempu být a zažít všechno, co jsem zažila a naučit se co nejvíce nového.

já, Lůca a Nojča si to valíme místní mhd
dopravou do Barcares 

Takováhle akce není levnou záležitostí, ale musím říct, že to za ty peníze opravdu stojí! A stála za to i ta celodenní cesta autobusem z Prahy až do Port Barcares :D . Cestování bylo náročné, to se musí uznat. Sedět celý den v autobuse není žádná pecka, mačkat se na sedačce a nechat si zdřevěnět nohy a ruce, to není sranda, ale dá se to přežít. Paradoxně pro mě byla lepší zpáteční cesta, protože jsem byla neskutečně unavená a nepopsatelně jsem se těšila do autobusu, až si konečně sednu a budu spát. Odchod z hotelu v Barcares totiž byl v deset hodin ráno a nám jel autobus domů až o půl desáté večer! Takže si dovedete asi představit, jak dlouhé a únavné bylo čekání na odjezd. Celý den bylo docela velké horko, já po celém tom týdnu jsem už skoro ani nevnímala a jen jsem se potácela v závěsu za Luckou (kamarádkou, co se mnou byla na kempu; druhá kamarádka Noemi musela bohužel odjet o den dřív, protože na ni nezbylo místo v autobuse) po ulicích Perpignanu. V Perpignanu bylo opravdu krásně, to né že né. Krásné městečko, všude bylo čisto, nenašli byste jediné místo, které by nebylo upravené a nelahodilo by oku. Sem tam se dá narazit na ne úplně bezpečně vypadající uličku, ale to městečku na kráse rozhodně neubírá. Kdybych nebyla smrtelně unavená, procházka po městě by se mi určitě líbila více. Kolem řeky byla krásně upravená tráva, květiny, všude byla cítit uvolněná a pohodová atmosféra, sluníčko svítilo na historické budovy městečka... no, pokud budete mít někdy cestu, zastavte se tam!

Samotný odjezd z Perpignanu byl taky zajímavý. Autobus měl přijet o půl desáté, ale ani o půl, ani o třičtvrtě nebylo po autobuse ani vidu, ani slechu. Už jsem se začala docela bát, že snad ani nepřijede. Čekaly jsme na něj s Luckou před nádražím, před kterým se začali shromažďovat různé skupinky nedůvěryhodných lidí, kterých bych se až bála. Naštěstí autobus dorazil, sice s půlhodinovým zpožděním, ale přece. S radostí jsem odevzdala svou bagáž do zavazadlového prostoru, usadila se do sedačky, přikryla se dekou, pod hlavu dala polštář, zakousla se do sušenky a byla jsem připravena na cestu. Spalo se mi líp než cestou do Perpignanu. Celé čtyři hodiny, než byla pravidelná přestávka, jsem usnula a spala jak dřevo. Možná jsem se občas probudila a pohla zmrtvenou nohou nebo rukou, ale v mžiku jsem opět upadla do říše snů. Takže suma sumárum, přežila jsem, i jsem se vyspala, akorát ještě tři dny po návratu jsem měla neskutečně ztuhlé svaly a kosti, ale naštěstí jsem je úspěšně rozhýbala :).

Se Stacey Xpressionz

 A jak že bylo na kempu? Co lekce, párty? No, nepopsatelné! Já osobně jsem si nejvíce odnesla od Orvilla a Stacy Xpressionz a JR Black Eagla. Všichni jmenovaní za námi zavítali přímo z Jamajky, takže v překladu - opravdové informace, opravdový dancehall od zdroje, od lidí, co na Jamajce vyrostli a žijí tam, jsou součástí místní kultury, a tudíž mluví z vlastní zkušenosti. Kroky a pohyby, které jsem se od nich naučila, mi sedí nejvíce (hlavně od Orvilla a Stacy)Mám ráda old school dancehall a kroky, ze kterých je prostě cítit ta nálada, attitude a kořeny dancehallu. Ani nevím, jak bych to slovy popsala, ale když tančím tyhle pohyby, cítím uvnitř nevyjádřitelný pocit propojení s hudbou, s dancehallem. JR byl v dobrém smyslu slova brutální! Obecně kroky od Black Eagles jsou neskutečně složité, aspoň tedy pro mě, ale jsou úžasné, mají nepopsatelnou energii a jsou propracované a od JR nádherně zatancované! Nemohla jsem se vynadívat!

Líbily se mi i lekce s Queensy, protože tahle tanečnice je prostě skvělá, energická, nevyzpytatelná a osobitá a na při vysvětlování kroků neskutečně vtipná :D. Má svůj specifický styl, když se řekne "tancovat dancehall", představím si představím Queensy. Neřešila příliš názvy kroků, prostě tancovala, co cítila, měla připravené dobré chorošky, na feeling, na attitude...

Po tréééninku :))

Moc mě bavil i Camron One Shot. Já ho mám odjakživa ráda a obdivuju jeho styl tance a poprvé jsem mohla zažít jeho lekce, takže za mě jednička s hvězdičkou! Učil svoje kroky, učil i basic kroky, přidával i pohyby z afrických tanců, měl připravenou i nejvíc šílenou chorošku, a tam jsem se fakt vyblbla! :D Jednu lekci věnoval svému novému kroku Click clack a jeho variacím. Tento pohyb mi teda moc nešel, nicméně jsem se snažila donutit nohy, aby poslouchaly mozek a... sem tam se povedlo. Samozřejmě nechyběl ani Camronův krok Walk like i lion, kdo ho netancoval, jako by nežil! Pobavilo mě tancování základní verze kroku alá "drsný a naštvaný lev" a variance alá "veselej tančící lev". Jenom změníte detail a už ten daný krok má úplně jiný charakter!

Shortmanův styl mi byl také blízký. Jeho pohyby, které nás učil, byly "smooth" - jemné, a přestože to byly především nově vzniklé pohyby, které vymyslel on či jeho londýnská crew, připomínaly svým provedením ty old schoolové, rádoby jednoduché, ale člověk je musel prostě prožít a zatancovat "zevnitř".

Česká výprava na BUK

Jelikož nejsem úplným nadšencem do choreografií, tak mě nenadchly lekce Nastya Bermus a Andreye Boyka, nicméně obdivuju, s jakou přesností dokážou tancovat a jak precizně do detailů dají dohromady choreografii. S Andreyem Boykem jsme dělali i afro beat; to mě bavilo, to je moje další srdcovka, takže to jsem se vyblbla a hudba i choroška mě bavila.

Rodrigovy lekce byly taktéž zajímavé, nové kroky, jeho osobitý styl, sem tam nějaké to "combo", ale velký přínos! Nesmím zapomenout na Chazoa z Francie, který nás taktéž naučil mnoho nového, ale pamatuju si, že zrovna na jeho lekci jsem už nemohla :D, a tak si na úplně všechny kroky nevzpomínám, nicméně pár mi jich utkvělo v paměti a na nějaký ten "bad man song" se budou hodit. Nesmím zapomenout zmínit mého oblíbeného tanečníka Lil Gbb, který učil taky příjemné choreo.

Pro mě skvělý zážitek byly workshopy s Jiffem di Bossmanem. Třebaže si někdy na začátku řeknu, že ten krok snad v životě nezatancuju správně, zkouším to tak dlouho, dokud to nejde... Jiff mě k tomu dovede. Učí dobře, několik jeho kroků teďka tancuju pořád, protože se mi fakt zalíbily a mám z nich radost. Jiff nás kromě klasických workshopů učil i choreografii k videoklipu RDX na song Foot a talk, kterou jsme pak všichni společně natáčeli. Foot a talk je Jiffův krok, na který právě RDX nazpívali song! Je to úžasný zlom, protože se ještě nestalo, aby jamajský interpret/i nazpívali song na krok, který vymyslel Evropan. Ale nyní se tak stalo, a to znamená, že Foot a talk je opravdu kvalitní a oblíbený krok. Na první pohled se může zdát, že je krok komplikovaný a ze začátku se vám pletou nohy jedna přes druhou, ale když na to přijdete, můžete "foot a talkovat" klidně až do rána!

Na závěr kempu se konaly preselekce na battly 2vs2 a 1vs1. I já jsem zkusila štěstí, ale nepostoupila jsem z dema a na 2vs2 jsem nešla, protože Noemi měla bohužel takový "úraz", měla blokádu zad a nemohla tudíž tancovat. Nicméně jsem si battly užila! Tanečníci byli skvělí! Nejednou jsem se nachytala s otevřenou pusou úžasem. Velký respekt všem zúčastněným a gratulace vítězům!

Každý večer nechyběly tematické dancehallové párty s předepsaným dress kódem. Kromě pyžamové párty jsme snad byly na každé. Po dobu párty byla skvělá a příjemná atmosféra, lidé tancovali, vyzývali se k menším párty soubojům, takže to byla nepochybně výborná podívaná!

Poslední den se k večeru konala lekce, na které nám lektoři přednášeli o historii dancehallu, módě, hudbě, tanci, kultuře, životě na Jamajce, vlastních zkušenostech. Zapisovala jsem si pečlivě, bystře jsem naslouchala a musím říct, že to pro mě byl obrovský přínos, objasnění mnoha věcí.

Ostatně celý kemp je pro mě jakýmsi zlomem, bodem prozření a uvědomění si určitých věcí. Poznala jsem, aspoň skrze tyto tanečníky, co je opravdový dancehall. Je to kultura, život lidí na Jamajce. My bychom tuto kulturu měli respektovat, snažit se o ní zjišťovat další informace a šířit ji dále. Dancehall není jen nějaké vrtění zadkem. Dancehall není jen hudba. Není to ani jen tanec. Je to život Jamajčanů, je to pravdivé svědectví o nich samotných. A my nemůžeme jen tak něco měnit. Pokud chceme, musíme znát podstatu, u kroků musíme znát jejich původní podobu. Tancujme srdcem, milujme hudbu, snažme se šířit pravdivé informace, šiřme náš pohled na dancehall podle nejlepšího vědomí a svědomí... to je jediná cesta k pravému dancehallu a k nám samotným.

Tancujte, smějte se a mějte se krásně,
Raduš :))

BUK 2014

A takhle jsme si bydlely

Občas i relaxíček na pláži

Perpignan

Perpignan

Perpignan